Za krásami kolébky módy, vína a parfémů

Po dni a pár hodinách strávených v autě, konečně na vlastní oči spatřujeme Francouzskou krajinu. Musím přiznat, že pohled na pasoucí se krávy a obdělávaná políčka mě mírně zklamal.Od středních Čech se to tu  zatím moc neliší.
Náš první záchytný bod je v Městečku Rambbouillet ,které se nachází pár kilometrů od Versailles. Zde jsme se svými karavany zakotvili v jednom z příjemných kempů.

Paříž
Po načerpání nových sil se vydáváme na nejnáročnější den naší výpravy – Paříž.

Auty jsme se do hlavního města neodvážili, a tak nás čekal zážitek v podobě hledání metra a nákupu jízdenek.Nakonec nám pomáhají naše dovednosti v pantomimě a úspěšně se vydáváme na cestu.Vlak zastavuje jen pár metrů od slavné domény.Pod Eiffelovkou šelestí davy lidí mezi nimiž pobíhají i chlapíci tmavé pleti a prodávají mini podobizny Eiffelovky .Nakonec u nás nacházejí úspěch a nakupujeme jich rovnou každý šest.Stoupáme si do jedné z front, které vedou ke každé z jejich noh (,kde jsou výtahy a schody nahoru) a čekáme .To však netrvá dlouho, neboť se za pár chvil objevují strážníci s píšťalkami a začínají nás rozhánět.Brzy poznáme, že  poprask způsobili aktivisté z greenpeace, kteří visí zhruba někde v polovině kovové konstrukce spolu s obrovským transparentem.Pochopili jsme, že tady to bude na delší dobu a raději jsme zamířili na další z památek na našeho seznamu.

Po dvaceti minutách chůze, jako by se nám náhodou připletl do cesty vítězný oblouk  a my se ocitli na (šánzelizé). Doufám že mi Francouzi prominou, ale samotnou shanzelizé jsem shledala spíše takovým větším Václavským náměstím.

Chvilka chůze nás zavádí k proslulé obrazárně Louvre. Za vstup jsme zaplatili 9 euro a šli jsme se podívat rovnou na Da Vinciho Monu Lisu.Na projití celé obrazárny bychom potřebovali zhruba tak týden a  tak prohlížíme  jen to nejznámější a pokračujeme dál.
Vracíme se zpět k Eiffelce.Fronty se za tu dobu nijak nezmenšili, a tak nezbývá, než se do jedné z nich zařadit.

Nakonec jsme se dočkali a vystoupali  až na samý „vrchol Paříže“. Pohled na hlavní město odtamtud ze shora nás doslova uchvátil, i když některým z nás se z té výšky  pořádně zamotala hlava.Po dvou hodinách strávených na Eiffelovce ,(čas nám utekl jako voda) jsme se vlakem vydali zpět do kempu.

Versailles – 14.7.(Den Francouzské revoluce)
V den místního státního svátku jsme se již do Paříže neodvážili, a tak jsme se rozhodli navštívit Versailleské zahrady.Nádhera!Zámek i zahrady, jako by vypadli z doby Ludvíka XIV.

Jen co jsme ale spatřili prvních pár okouzlujících fontán k našemu údivu z nich přestala téct voda.Nezoufali jsme, a přesunuli jsme se k obrovskému jezeru rozdělující zahrady přesně uprostřed.Jak brzy zjišťujeme oslavy zasáhli i tuto část Francouzů.U jezírka se to hemží lidmi v bílých oblecích piknikujících kolem jezírka na bílých papírech.V překvapení vstupujeme mezi místní, jako skupina černých vran, ale jsme nadšeni. Francouzi jsou přívětiví a také nám hned nabízí  piknikový papír a čokoládičku.Přidáváme se, ale za nedlouho pokračujeme dál.

Projít Versailleské zahrady za pouhý den se nám zdá nemožné a velmi únavné.Jejich obrovská rozloha nám umožňuje projít pouze jejich  část. Když už  hodláme opustit zahrady i oslavující Francouze, najednou je puštěna voda.

Nelze se odlepit od pohledu na nádherné fontány, které zdobí takřka celé zahrady , a tak si jednu jejich část procházíme znovu.Pohled na rozkvetlé záhony nádherných květin a různé variace fontán nás opravdu přenášejí do období baroka.
Navečer se vracíme  do kempu a druhý den už opět vyjíždíme na cestu, tentokrát do městečka Orleans.

Cestu lemuje řeka Loira a spousta nádherných zámků. Zamíříme na jeden z nich – Chambord- velký pompézní zámek se stájemi , který vlastnil, jak jinak, než Ludvík XIV. Za jeho vlády tu stavebnictví nejspíš jen kvetlo.

Zámky se to tu jen hemží, po cestě ,na kterou s vydáváme hned po prohlídce zámku, jich potkáváme spoustu a starobylých ,upravených městeček zde také není málo.Nám se nejvíce líbilo město Blois.Viděli jsme ho jen z aut, ale malé roubované domečky se prostě nedali přehlédnut.

Zanedlouho se ubytováváme v jednom z dalších kempů ,který je přímo u Loiry.Koupání v této francouzské řece, je ale velkým omylem.Břehy řeky jsou zarostlé, řeka rozbahněná a našel se zde nejeden vodní živočich.

Villandry
Ve středu jsme se rozhodli na malý výlet  na zámek Villandry. Jeho architektura nás zvenčí uchvátila. O to větší však bylo zklamání, když jsme si zámek prohlédli ze vnitř.Musím říct že do našich českých zámečků mají ještě co dohánět. Skromné vybavení zámku ale skvěle nahradili zahrady.Jak už jsme poznali ve Versailles, na zahradní ornamenty a květiny jsou Francouzi mistři.

               
Le Grau-d
Opět opouštíme kemp a vydáváme se směr Le Grau - d. Cestou přes Millau zastavujeme na dálnici a pozorujeme největší most Evropy.Samotným se nám po něm bohužel jet nepoštěstilo, a tak nám musí postačit jen pár fotografií.

Cestou nastávají potíže s pneumatikou, a tak se vydáváme sehnat náhradní kousek. Nedaří se nám, ale pneumatika drží až do Le-Grau du. Zde se rozhodujeme zakotvit a vydat se druhý den na proslulé pláže.Lámanou francouzštinou se domlouváme s kempařem,  který nám radí cestu. A opravdu pár minut jízdy kolem solných dlů a jezírek, ve kterých se rochní plameňáci (jak později zjišťujeme jde o jejich národní park) a jsme na místě.Široké pláže, jako z amerického filmu a rozpálený písek,  to bylo opravdu to pravé místo na odpočinek.Do kempu se ovšem vracíme červení, jako raci.Kempař i celá jeho rodina jsou opravdu přívětivý.Večer nám nabízí vínko z jeho vlastní sbírky a nějaký ten sýr.
 
    
Kaňon - Verden
Po třech dnech s opuchlinami na zádech opouštíme místo, kde jsme se cítili opravdu příjemně a vyrážíme dál.Několik hodin jízdy nás zavádí na začátek úžasného kaňonu Verden. Průzračná voda a všude kolem skály no není to pohádka?Našli jsme si zde příhodný kemp a rychle jsme se ubytovali, abychom mohli jít vyzkoušet místní vodu.Po koupání v  mírně studené vodě jsme vyrazili na průzkum kaňonu.Říčka protékající skalami byla plná šlapadel a kajaků.Ani my jsme neodolali a pár plavidel jsme si půjčili.Voda byla opravdu, jako zrcadlo.

Následující den vyrážíme na místní tržnici, na kterou nás lákají plakáty v širém okolí.Nacházíme zde směsici místních výrobků.Vše od sýrů vína, směsici salámů,  až po zdobenou keramiku.

St.Tropez, Vence
I když je kaňon nádherný, po pár dnech se vydáváme na poslední úseky naší výpravy.Tentokrát nabíráme směr St.Tropez. Příjezd do St.Tropez  s 6,5m dlouhým karavanem je čiré bláznovství a sehnání místa k zaparkování na úzkých silničkách je jen pouhým snem.Proto uděláme jen pár fotek, shlédneme známou četnici  (z četníka ze St.Tropez) ,po které  zbyl jen omlácený barák a jedeme dál.V Cannes už začíná nervozita stoupat, máme obavy že neseženeme místo k přespání.

Navečer konečně nacházíme vhodný kemp.Naším domovem se stává na poslední dva dny kemp Bergere v městečku Vence.Nezvyklá večerka v 22:00, kdy v celém kempu vycházejí hlučné zvuky jen z našeho vyhrazeného prostoru, nás poněkud překvapuje,  ale nenecháme se ničím zastrašit.Jdeme tedy spát.

Druhý den nás čeká poslední výlet a potom už zpátky domů ,do našeho rodného kraje.Většina rozhodla .Na pár hodin zakotvíme na plážích v Cannes a jelikož jsme nedaleko hranic s Monakem, uděláme si malé zpestření a zajedeme se podívat na chlapy obdivovanou trať velké ceny Monaka.

Cannes
Prospekty nelhali pláže v Cannes jsou opravdu velkolepé.Škoda že nás tlačí čas, a tak po pár hodinách koupání vyrážíme na cestu do knížectví Monaka.Za pár hodin nás konečně přivítalo město kasin.

Všude okolo je spoustu luxusních drahých aut a kasina opravdu na každém kroku.Jako první navštěvujeme palác monackého knížete.Všude okolo stojí  spoustu stráží a dovnitř jsme se nedostali, jako prohlídka nám to ale zvenčí stačilo.Po ochutnání vynikající monacké zmrzliny jsme vyrazili k trati, kde se jezdí velká cena Monaka.Chlapíci v červeném tam za jistý finanční obnos prováželi turisty v červeném Ferrari přímo po trati.Po prohlídce Monaka a po hrozivém  hledání našich aut v nekonečném podzemním parkovišti, jsme vyrazili na cestu zpět do kempu.Poslední noc a potom už zdlouhavá cesta domů…..

Odjezd - domů
Před sebou máme 1300km. Už jen projet přes zbylé pobřeží Francie, Itálie do Švýcarska, Rakouska, Německa a pak už budeme konečně V Čechách.

Když jsme překonali české hranice každý z nás si oddychl, že už ze sebe u čerpací stanice nemusí lovit francouzská slovíčka. Trochu nás mrzelo, že už je to vše za námi. Návrat domům, byl však radostný!

Sdílet na FaceBooku