Sugestopedie – Komenského Škola hrou

Potřebujete zvládnout cizí jazyk a hledáte intenzivní a vysoce efektivní způsob, jak toho dosáhnout? Jednou z metod, kterou si můžete zvolit, je sugestopedie. O mnohém svědčí hodnocení absolventů: Metoda výuky je dle mého názoru ve srovnání s tradiční výukou: horší: 0% stejně dobrá: 3% lepší: 13% výrazně lepší: 86% „Přenes váhu na pravou nohu, pokrč levé koleno, zvedni levou nohu, ne tak moc, ty nemehlo nebo zase upadneš! Posunuj levou nohu dopředu, asi tak dvacet centimetrů, polož ji na zem a přenášej na ni pomalu váhu. Soustřeď se trochu! Zase jsi upadl! Pokolikáté už dneska? Ty se snad nikdy nenaučíš chodit ... Vidím, že na to musíme jít úplně jinak. Do zítřka natrénuješ přenášení váhy, ráno tě prozkouším a pak přidáme další pohyb. Snaž se přece trochu!“ Umíte si představit, jak by to dopadlo, kdybychom takhle učili své dítě chodit? Absurdní? Ano. Dítě nepotřebuje rozkouskovat pohyb na stovky detailů, natrénovat je a pak z nich po hodinách a hodinách dřiny sestavit chůzi. Naopak. S radostí a láskyplnou podporou rodičů se vrhá do experimentů, k nimž patří pády a rozbitá kolena, jichž postupem času (bez nutnosti hodnotit či trestat) ubývá, až naplní samozřejmé očekávání všech okolo - umí chodit. Obdobné je to s mateřským jazykem. To až v pozdějším věku v hodinách cizího jazyka najednou zjišťujeme, že je třeba nejprve se naučit jednotlivá slovíčka, potom zvládnout gramatická pravidla a na jejich základě sestavovat nejprve jednoduché, později složitější věty. Zjišťujeme také, že chyba je cosi trestuhodného. Znamená sníženou známku, často zesměšnění. Proto se raději stáváme pasivním pozorovatelem, moc se nepouštíme do mluvení, abychom nemuseli s kůží na trh. Jak to většinou bývá, pravda je někde uprostřed. V pozdějším věku je schopnost imitace menší než u malého dítěte a k dispozici máme rozvinutější intelektuální procesy. Vsadit však pouze na ně a ignorovat vše ostatní značně brzdí proces učení. Je to zřejmé například z výsledků jednoho ze srovnávacích testů: v intenzivním kurzu o stejném počtu hodin se studenti metodou tradiční naučili 570 cizích slov, studenti vyučovaní metodou sugestopedie 1600 cizích slov. Již od 70. let prokazuje tento způsob výuky vynikající, doposud nepřekonané výsledky. Bude vyhovovat nejvíce těm, kteří nemají mnoho času na domácí úkoly a samostudium, kteří se potřebují naučit co nejvíce v průběhu kurzu. Metoda výuky totiž několikanásobně zvyšuje vštěpovací schopnost paměti. Dosahuje toho harmonickým provázáním mnoha prvků:

• Učivo podává mnohotvárným, multisensorickým způsobem, ve kterém každý může využít svůj učební styl (vizuální typ – potřebuje vidět, rád pracuje s psaným slovem, auditivní typ – dobře si pamatuje, co slyší, kinestetický typ – nejlépe se učí pohybem, prožitkem). Nemá-li totiž člověk možnost využít svůj učební styl a je mu vnucován způsob jiný, narůstá u něj pocit frustrace, napětí a stresu. Může dojít k závěru „asi nejsem talent na jazyky, nikdy mi to nepůjde“ a svou snahu vzdát


• Při výuce se vychází z celku, učebnici tvoří speciálně vytvořené sugestopedické texty. Význam slov se učí živým, zábavným způsobem v návaznosti na celek – větu, v kontextu příběhu, kde zároveň podvědomě vnímáme gramatiku, získáváme jazykový cit, učíme se v cizím jazyce myslet. Neučíme se tedy v případě angličtiny tzv. Czenglish (českou angličtinu, kdy do českého myšlení dosazujeme anglická slovíčka), s níž se domluvíme dobře mezi spolužáky ve třídě, avšak méně už s cizincem. Gramatika je zpracována systematickým způsobem, provázaně s textem, a věnuje se jí přiměřená pozornost také na vědomé úrovni.


• Důležitá je role umění (reprodukce obrazů v učebně či učebnici, vysoká estetická kvalita učebních materiálů, didaktické písně, klasická a barokní hudba - vybrané skladby příznivě působí na emocionální stav člověka, napomáhají intelektuálnímu soustředění).


• Metoda věnuje velkou pozornost udržení optimálního stavu mysli, klidného soustředění. Nedochází tedy k jevu, kdy je člověk učen, ale neučí se.


• Sugestopedická výuka stimuluje levou i pravou mozkovou hemisféru. V určitých fázích je provázena speciálně vybranou hudbou, která aktivizuje mozkovou činnost, a nový materiál je prezentován takovým způsobem, aby se zapsal do dlouhodobé paměti.


• Učení je hravé, dynamické, nedirektivní. Pro studenty bývá překvapením, že se dokáží na celodenní výuku soustředit a necítí se unaveni.


• Sugestopedie vytváří bezpečné, stimulující prostředí. Chyby se nezveličují, je dovoleno s jazykem experimentovat. Při nadměrném stresu se totiž veškerá činnost mozku omezuje na reakce zaměřené na přežití, na reakce „útok či útěk“. V obou případech tělo adrenalinem mobilizuje svou fyzickou sílu, sílu svalů, pěstí, mobilizuje vše k tomu, aby se s nebezpečím vypořádal silou pěstí a nebo z ní co nejrychleji unikl. Intelektuální činnosti jsou v tuto chvíli nepotřebné, mozek je zásobován kyslíkem a živinami v mnohem menší míře a můžeme zjednodušeně říci, že vyšší funkce vypíná. Toto rozpoložení je pro učení naprosto nevhodné. Výuka, která se zaměřuje pouze na obsah a ignoruje rozpoložení a stav mysli studenta, se míjí účinkem.


• Neméně důležitou součástí výuky jsou: smích, hravost, změna identity (na období kurzu si účastníci mohou zvolit jiné jméno, profesi, životní příběh, což jim dovolí experimentovat, dělat chyby, hrát si), harmonizace vědomých i nevědomých stimulů, respekt k individualitě jednotlivce, osobnost a znalosti lektora. (Tuto metodu nelze zvládnout četbou literatury, je nezbytné zúčastnit se náročného výcvikového programu ať už přímo u dr. Lozanova, autora sugestopedie, nebo u jím certifikovaných lektorů.)

Jak vypadá sugestopedická výuka? Do místnosti vtrhne dáma s velikým kufrem, na rameni kameru: „Ó, dobrý den. Jak se vám daří? Právě jsem přiletěla ...“ A už zapřádá se studenty rozhovor, vypráví o sobě, z kufru vytahuje fotky, hračky, předměty, představuje sebe a svou rodinu, vyptává se studentů, vše v angličtině, vždy s vizuální pomůckou či slůvkem v mateřštině, takže všichni od počátku rozumí. Studenti - začátečníci - jsou zabráni do zajímavého povídání, reagují, s úsměvem a hravostí přijímají nabídku této slavné filmové režisérky a stávají se herci, vybírají si nová jména, nové profese pro své filmové role. Po přestávce dostávají do rukou i scénář (učebnici angličtiny), tajemný a zajímavý příběh, kterého se brzy stanou součástí. Nastává další fáze sugestopedické výuky, tzv. aktivní koncert. Na tónech Mozartova houslového koncertu a symfonií se nese první část příběhu v angličtině, zpravidla nejdelší (obsahuje až 500 nových slovíček), studenti příběh poslouchají a sledují ve svých knihách (sloupec s angličtinou nalevo, sloupec s překladem v mateřském jazyce napravo). Po krátké přestávce následuje tzv. pasivní koncert, kdy zní klidná barokní hudba a znovu příběh. Tím skončil vyučovací den. Další den začíná hlasitým čtením příběhu. Zajímavým, živým způsobem, sborově, s gesty, s měnící se intonací, pozornost se věnuje gramatice z příběhu, vysvětlené na plakátech rozvěšených po místnosti - v hrách, písničkách, říkankách. Následující dny další hry a aktivity, kterými se vybraná slovní zásoba a gramatika aktivují a procvičují. Je překvapivé, jak veliké je pasivní porozumění textu hned v počátcích a jak každým dnem stoupá schopnost a chuť slovíčka aktivně používat v konverzaci. Také postup od nejtěžšího k lehčímu a zčásti už známému dává křídla, dává pocit „Já to dokážu!“. Tímto způsobem sugestopedie odstraňuje obavy z mluvení, zvyšuje sebedůvěru při aktivní komunikaci a motivaci k dalšímu studiu. Mgr. Petra Kořená, Multilingua www.multilingua.cz tel.: 737 770 669

Sdílet na FaceBooku