Přes nevadskou poušť do Salt Lake City

Čistím si zuby na záchodě v obchodě přítele Wallta. Tomu chlápkovi by měli vztyčit pomník. Představa vzdálenosti do Salt Lake City není příjemná, ale měli bychom tam dorazit do odpoledne. Upaluji po dálnici, předjíždím jeden náklaďák za druhým. Na dálnici je provoz minimální. Paráda. Někdy se odvážím to rozpálit na 90 mil v hodině. #1#Měl jsem představu, že nevadská poušť vypadá jako ta saharská v Africe, ale nazval bych jí spíše polopouští, někdy až stepí. Holé kopečky fyzickogeografické oblasti Great Basin někdy vystřídá pořádný pás hor po obou stranách, všude trsy travin, nikde nic. Po několika desítkách mil shluk domků představující vesnici. Oba dálniční pruhy jsou od sebe vzdáleny asi půl kilometru. Vedle silnice vede paralelně železniční trať. Proti nám jede asi kilometrový nákladní vlak. Lenka spí. Chrrrrrr... (ne, to nedělala). To bych ji musel nechat někde v poušti. :) V přehrávači hraje cédéčko Dynamite od Jamiroquaie. Nedočkavě těkám očima po cedulích. Sem klidnější, když už se objevuje na ceduli Salt Lake City (první asi méně než 400 mil od města) a já mohu odpočítávat míle. Kolem se náhle objevují bílé plochy, ploché jak deska stolu. Ne nadarmo tu testují rychlé motory. Dělám přestávku Wendoveru, na hranicích Nevada-Utah. Vjíždíme do pouště Great Salt Lake. Po čase mám po levé ruce Great Salt Lake. To už není do města daleko.

Neodbočil jsem správně. Ajajaj. Lenka-navigátorka spala. Potřebujeme se dostat pryč z dálnice do centra. Jo. Teď do centra. Ptám se na ulici, kde stojí "náš" hostel. S pomocí mapky v Lenčině průvodci hostel bez větších problémů nacházíme. Hostel docela ušel. Jeho největší předností byla cena (cca 16 USD za noc) a poloha blízko centra. Nejdřív jsem dostal pokoj sám pro sebe, pak mě "vtipný" recepční přehodil do jiného pokoje s jedním chlápkem. Po jídle vyrážíme do města na prohlídka mormonů a jejich chrámu. Hlavní město Utahu je jakousi oázou mezi pouští a pohořím Wasatch. Klidné, žádné davy na ulicích, čisté a žádní bezdomovci - opak San Francisca. Zajdeme do muzea, jehož výstavy ukazují minulost města, jeho výstavbu a informace o mormonské církvi. V jiné budově zase vypráví příběh svého náboženství od jeho počátku. Před vchodem se nás ujímá starší pán a nabízí nám průvodcovství. Zrovna končí slet mormonských žen, takovou koncentraci ženských sem v životě neviděl. Některé členky stály za hřích, že bych se přihlásil ...? Průvodce nám vypráví o mormonech a ochotně zodpovídá naše otázky. Na konci prohlídky po nás požaduje kontakty. Lenka se ochotně upisuje. Třeba jim jednou misijní mladí mormoni zaklepou na dveře. Na závěr si projdeme ulice bývalého olympijského města a unavení jdeme spát. Použito z deníku cestovatele Štěpána Obrtlíka Fotografie: Štěpán Obrtlík Korektor : Adéla Bergrová

Sdílet na FaceBooku