6.2.2008
Všichni na svých cestách fotografujeme. Někdo lépe, někdo méně úspěšně. Jeden z těch, co jsou rozhodně úspěšní, vystavují výsledky své záliby a svými nádhernými fotografiemi nás lákají k návštěvám dalekých zemí, je i Martin Uhlíř, nadšený fotograf, cestovatel a horolezec.
Fotografování a cestování patří neodmyslitelně k sobě. Co u Tebe, Martine, přišlo dřív? Touha cestovat či touha fotit?
U mne přišla touha prvně cestovat.
Kam směřovali Tvé první kroky s fotoaparátem?
Ze začátku jsme jezdili s kamarádem hlavně o víkendech na Šumavu. Ve chvílích studentského volna jsme měli to štěstí, že v té době už byla Šumava celá dostupná a my jsme mohli objevovat místa, kam ještě před několika lety směli jen vyvolení. Tamní příroda nás zaujala natolik a my měli pocit, že by bylo dobré to zprostředkovat i ostatním lidem, tak jsme do svých batohů začali přibalovat i kompaktní fotoaparát. Po několika výpravách jsme zjistili, že by bylo dobré mít každý svůj přístroj a do této doby bych asi datoval své první vážnější kroky s fotoaparátem. Na Šumavu jezdím dodnes a pořád mám co objevovat a stále mi okouzluje místní příroda.
Po milované Šumavě následují vyšší a vyšší hory …
Na Šumavu jsem jezdil po celá studentská léta a moc rád. S přibývajícími penězi jsem začal podnikat i náročnější výlety: Kavkaz, Alpy, Tatry a v roce 2003 se mi splnil jeden z mých snů a já jsem se poprvé podíval do Himálají.
… a vzdálenější a exotičtější země.
Několikrát jsem navštívil severní Ameriku a místní příroda mne okouzlila, ale přeci jenom když mohu, mířím raději na východ, do Asie.
Tvé poslední cesty míří do Asie, jedna z nich do Číny. Proč právě sem?
Asie je místo, které jsem si oblíbil nejenom proto, že člověk zde objeví hodnoty na které jsme my už dávno zapomněli, ale také proto, že pro fotografa je zde ráj, hlavně když rád fotí lidi a lidské příběhy. Právě jihovýchodní Čína je nejbohatší na čínské etnické menšiny, které v dnešní době jsou naprosto neuvěřitelné. Mám teď na mysli zvyky i jejich životní styl.
Jaký čas jsi zde strávil? Jezdíš sám?
V Číně jsem strávil šest týdnů a v plánu jsem měl projet tři provincie. I když jsem počítal s obrovskými vzdálenostmi, které jsou v Číně naprostou samozřejmostí, tak musím přiznat, že mě to zaskočilo a musel jsem svůj program uzpůsobit jen na dvě provincie. Je těžké s někým sladit své zájmy tak, aby to vyhovovalo všem, proto to většinou řeším tak, že část své cesty jedu s někým a část jsem sám. Odměnou za samotu jsou pro mne fotografie, na které se při pořizování mohu více soustředit.
Budou fotografie z této obrovské a nám poměrně vzdálené země někde k vidění?
Jsem amatérský fotograf i cestovatel, ale moc mě to baví, takže i v mé pracovní vytíženosti se snažím s přáteli udělat alespoň jednou za čas nějakou výstavu. Letos to tedy bude Čína, kterou jsem navštívil v roce 2006. Výstava proběhne v Plzni od 5. 2. 2008 do 1. 3. 2008 v GALERII BÍLÉ NÁROŽÍ. Vernisáž výstavy je 4. 2. 2008 v 17 hod.
Jak vypadá Tvá cestovatelsko / fotografická výbava? S čím se na své cesty vydáváš?
Držím se hesla stejného jako mají i ostatní cestovatelé. Čím méně, tím lépe. I když jsou cesty, na které jsem toho musel vzít opravdu hodně, např. v Ladakhu jsem nosil i přes 5500 m vysoký průsmyk batoh a foto tašku, které měly dohromady 33 kilo, z toho foto technika vážila cca. 12 kilo. Tenkrát jsme přecházeli po bývalé obchodní stezce mezi Zanskarem a Ladakhem a nic jiného nám tedy nezbývalo, protože oblast není obydlená a my jsme nemohli využívat pohostinnosti místních lidí.
Na Tvých fotografiích jsou vedle oblíbených hor velmi často i lidé. Jak s nimi navazuješ kontakt?
Snažím se být jedním z nich. Bydlím ve vesnici, když plánuji cestu, tak už počítám s tím, že v daném místě, kde chci fotografovat, strávím několik dní, aby si na mne lidé zvykli a nebrali mne jen jako turistu, který daným místem jen v rychlosti projede. Ne vždy se mi to daří jako například v Nepálu, kde v horách pod Mt. Everestem jsem fotografoval místní nepálské etnikum Sherpy. U nás má toto slovo nesprávný význam nosiče. Pamatuji se, když jsem přišel do vesničky Portse a místní pracovali na svých malých políčkách a mne spatřili, že vyndávám fotoaparát z brašny, nechali motyky, nůše a lopaty na místě a utíkali se někam schovat. Ani po několika dnech se mi toto nepodařilo prolomit.
Jakým způsobem se na své cesty připravuješ?
Snažím se v průběhu roku udržovat svou kondičku, což si myslím, že je důležité. Sleduji i ostatní cestovatele, jak na internetu, tak i na různých setkáních a z jejich dojmů a zkušeností čerpám. Samozřejmě v dnešní době využívám hodně internet, ale i tištěné průvodce, které však občas neodpovídají rychle se měnícímu světu.
Kam máš namířeno v letošním roce?
Láká mne spousta míst. Rád bych se podíval do jižní Ameriky, ale i Vietnam by mohl být zajímavý. Přemýšlím i o Číně, která mne hodně zaujala spolu s Nepálem. Svět je ještě pořád velký a těch pozoruhodných míst je hodně. Takže v tuto chvíli se ještě rozhoduji.
Přidávám se k Martinově pozvánce a všechny vás společně zveme na výstavu:
Čína – země dračích císařů
Termín: 5. 2. – 1. 3. 2008
Místo: Plzeň, GALERIE BÍLÉ NÁROŽÍ
Otevírací doba: pondělí – pátek 9 – 21 hodin
Vstupné: zdarma
Děkuji za rozhovor.
Martin Uhlíř
Martin UhlířVšichni na svých cestách fotografujeme. Někdo lépe, někdo méně úspěšně. Jeden z těch, co jsou rozhodně úspěšní, vystavují výsledky své záliby a svými nádhernými fotografiemi nás lákají k návštěvám dalekých zemí, je i Martin Uhlíř, nadšený fotograf, cestovatel a horolezec.
Fotografování a cestování patří neodmyslitelně k sobě. Co u Tebe, Martine, přišlo dřív? Touha cestovat či touha fotit?
U mne přišla touha prvně cestovat.
Kam směřovali Tvé první kroky s fotoaparátem?
Ze začátku jsme jezdili s kamarádem hlavně o víkendech na Šumavu. Ve chvílích studentského volna jsme měli to štěstí, že v té době už byla Šumava celá dostupná a my jsme mohli objevovat místa, kam ještě před několika lety směli jen vyvolení. Tamní příroda nás zaujala natolik a my měli pocit, že by bylo dobré to zprostředkovat i ostatním lidem, tak jsme do svých batohů začali přibalovat i kompaktní fotoaparát. Po několika výpravách jsme zjistili, že by bylo dobré mít každý svůj přístroj a do této doby bych asi datoval své první vážnější kroky s fotoaparátem. Na Šumavu jezdím dodnes a pořád mám co objevovat a stále mi okouzluje místní příroda.
Po milované Šumavě následují vyšší a vyšší hory …
Na Šumavu jsem jezdil po celá studentská léta a moc rád. S přibývajícími penězi jsem začal podnikat i náročnější výlety: Kavkaz, Alpy, Tatry a v roce 2003 se mi splnil jeden z mých snů a já jsem se poprvé podíval do Himálají.
… a vzdálenější a exotičtější země.
Několikrát jsem navštívil severní Ameriku a místní příroda mne okouzlila, ale přeci jenom když mohu, mířím raději na východ, do Asie.
Tvé poslední cesty míří do Asie, jedna z nich do Číny. Proč právě sem?
Asie je místo, které jsem si oblíbil nejenom proto, že člověk zde objeví hodnoty na které jsme my už dávno zapomněli, ale také proto, že pro fotografa je zde ráj, hlavně když rád fotí lidi a lidské příběhy. Právě jihovýchodní Čína je nejbohatší na čínské etnické menšiny, které v dnešní době jsou naprosto neuvěřitelné. Mám teď na mysli zvyky i jejich životní styl.
Jaký čas jsi zde strávil? Jezdíš sám?
V Číně jsem strávil šest týdnů a v plánu jsem měl projet tři provincie. I když jsem počítal s obrovskými vzdálenostmi, které jsou v Číně naprostou samozřejmostí, tak musím přiznat, že mě to zaskočilo a musel jsem svůj program uzpůsobit jen na dvě provincie. Je těžké s někým sladit své zájmy tak, aby to vyhovovalo všem, proto to většinou řeším tak, že část své cesty jedu s někým a část jsem sám. Odměnou za samotu jsou pro mne fotografie, na které se při pořizování mohu více soustředit.
Budou fotografie z této obrovské a nám poměrně vzdálené země někde k vidění?
Jsem amatérský fotograf i cestovatel, ale moc mě to baví, takže i v mé pracovní vytíženosti se snažím s přáteli udělat alespoň jednou za čas nějakou výstavu. Letos to tedy bude Čína, kterou jsem navštívil v roce 2006. Výstava proběhne v Plzni od 5. 2. 2008 do 1. 3. 2008 v GALERII BÍLÉ NÁROŽÍ. Vernisáž výstavy je 4. 2. 2008 v 17 hod.
Jak vypadá Tvá cestovatelsko / fotografická výbava? S čím se na své cesty vydáváš?
Držím se hesla stejného jako mají i ostatní cestovatelé. Čím méně, tím lépe. I když jsou cesty, na které jsem toho musel vzít opravdu hodně, např. v Ladakhu jsem nosil i přes 5500 m vysoký průsmyk batoh a foto tašku, které měly dohromady 33 kilo, z toho foto technika vážila cca. 12 kilo. Tenkrát jsme přecházeli po bývalé obchodní stezce mezi Zanskarem a Ladakhem a nic jiného nám tedy nezbývalo, protože oblast není obydlená a my jsme nemohli využívat pohostinnosti místních lidí.
Na Tvých fotografiích jsou vedle oblíbených hor velmi často i lidé. Jak s nimi navazuješ kontakt?
Snažím se být jedním z nich. Bydlím ve vesnici, když plánuji cestu, tak už počítám s tím, že v daném místě, kde chci fotografovat, strávím několik dní, aby si na mne lidé zvykli a nebrali mne jen jako turistu, který daným místem jen v rychlosti projede. Ne vždy se mi to daří jako například v Nepálu, kde v horách pod Mt. Everestem jsem fotografoval místní nepálské etnikum Sherpy. U nás má toto slovo nesprávný význam nosiče. Pamatuji se, když jsem přišel do vesničky Portse a místní pracovali na svých malých políčkách a mne spatřili, že vyndávám fotoaparát z brašny, nechali motyky, nůše a lopaty na místě a utíkali se někam schovat. Ani po několika dnech se mi toto nepodařilo prolomit.
Jakým způsobem se na své cesty připravuješ?
Snažím se v průběhu roku udržovat svou kondičku, což si myslím, že je důležité. Sleduji i ostatní cestovatele, jak na internetu, tak i na různých setkáních a z jejich dojmů a zkušeností čerpám. Samozřejmě v dnešní době využívám hodně internet, ale i tištěné průvodce, které však občas neodpovídají rychle se měnícímu světu.
Kam máš namířeno v letošním roce?
Láká mne spousta míst. Rád bych se podíval do jižní Ameriky, ale i Vietnam by mohl být zajímavý. Přemýšlím i o Číně, která mne hodně zaujala spolu s Nepálem. Svět je ještě pořád velký a těch pozoruhodných míst je hodně. Takže v tuto chvíli se ještě rozhoduji.
Přidávám se k Martinově pozvánce a všechny vás společně zveme na výstavu:
Čína – země dračích císařů
Termín: 5. 2. – 1. 3. 2008
Místo: Plzeň, GALERIE BÍLÉ NÁROŽÍ
Otevírací doba: pondělí – pátek 9 – 21 hodin
Vstupné: zdarma
Děkuji za rozhovor.
Autor:
Skupina Olympic rozjíždí své vlastní rádio! www.radioolympic.eu
Palety
rolety
