16.7.2007
Den začal i skončil mlhou. Přesto jsem se dobře bavila a v odpovědích mě hřálo sluníčko...
O Vašem cestování po Austrálii jste si vedla deník, který byl nakonec vydán – společně s fotografiemi a básněmi – knižně. Přiblížíte našim čtenářům, o kterých místech si v něm mohou počíst?
Svoji první cestu po Austrálii jsem jela společně s mým bratrem a jeho ženou. Vyrazili jsme z Melbourne, přes Dvanáct Apoštolů a dorazili jsme na celosvětový Potlach, který se konal ve Sněžných horách. Poté jsme jeli do Port Augusty a středem Austrálie přes Uluru do Darwinu, kde moje cesta končila.
Deník jsem si vedla a vedu na všech cestách proto, abych zachytila své zážitky, situace a prožitky, které jsou na cestách to nejdůležitější a které bych bez zapsání určitě ihned zapomněla.
Podle Vaší knihy lze soudit, že vzpomínky na Austrálii jsou vesměs pozitivní. Vypovídá o tom i fakt, že jste se do této země opět vrátila. Co Vás na ní uchvátilo nejvíce?
Nejvíce se mi na Austrálii líbí životní styl. Samozřejmě také příroda a zvířata, která jsou pro nás exotická, ale exotiku najdete i v jiných zemích. S pohodovým životním stylem, kterým žijí Australané, jsem se nesetkala nikde jinde. A přiznám se, že když sem spadnete z uspěchané, nervózní a hektické Evropy, tak vám to tady připadá jako relaxace. Můj strejda, který tu žije od padesátých let, tomu říká lenost. Ale já si myslím, že je to pohodovost. Líbí se mi, jak Australané mají čas jeden na druhého, že si najdou chvíli na společné popovídání a zajímají se o lidi okolo sebe. A s úsměvem. To v Evropě i v Čechách v mezilidských vztazích mizí.
Vypozorovala jste i nějaká negativa?
Musím se přiznat, že ne. Je to ale dáno tím, že tady nechodím do práce a nežiji všední život, jsem zde jako turista. Určitě nějaká negativa budou, ale já jsem se s nimi nesetkala. Můj strejda Austrálii moc v lásce nemá, a proto se mě stále snaží přesvědčit o jejích špatných stránkách. Je to ale jeho pohled. Já jsem optimista a hledám vždy to dobré, co lze nalézt v zemi i v lidech.
Pozorovala jsem lidi, mluvila s mnoha imigranty a hodně se dozvěděla. Udělala jsem si vlastní závěr: Austrálie je velmi rozmanitá a lze tu objevit vše. Tím pádem v ní každý najde to, co má uvnitř sama sebe. Záleží na tom, co hledá, po čem touží, jak je náročný, kterak se dívá na svět a kolik vlastní tolerance. Pesimista bude vidět požáry střídané se záplavami, optimista uvítá poklid, tramp pro sebe konečně najde volnost a prostor, cestovatel krásnou přírodu a dálky, věčný bručoun okamžitě objeví problémy s nedostatkem vody, nenáročný človíček bude vděčný za skromné bydlení na farmě v buši atd.
Austrálie je bumerang naší duše.
Dokázala byste si představit v Austrálii zakotvit a mít zde svůj druhý domov?
Projela jsem pět kontinentů a mnoho zemí, ale musím přiznat, že v lásce mám stále Českou republiku jako svůj domov. Ovšem hned vedle ní se mi do srdce zaryla Austrálie. Je to asi stejné, jako když se do někoho zamilujete a nedokážete vysvětlit proč a proč zrovna tenhleten... stejně tak já nedokážu zdůvodnit, kvůli čemu mám Austrálii ráda, kromě již zmíněného životného stylu. Asi bych si dokázala představit tady žít ve společnosti Australanů a australské přírody. Jen ta angličtina.
Ve které části byste se ev. usadila?
Viděla jsem jen část tohoto velkého kontinentu. Pokud bych si mohla vybrat, tak někde tam, kde je teplo a nestřídá se čtvero ročních období během 24 hodin jako v Melbourne. Město se mi líbí, ale místní počasí je velmi náladové.
Rozhovor vedeme v Melbourne, kam jste přijela již podruhé. O čem je především Vaše druhá návštěva Austrálie?
Ráda bych viděla místa, která jsem nestihla navštívit během své první cesty, protože trvala jen měsíc. Také jsem chtěla vidět strejdu, kterému je už 90 let, a proto moje cesta směřovala především za ním. Ráda bych se přesvědčila i o tom, že se v Austrálii mluví anglicky. Protože stále nemohu uvěřit tomu, že to, co tu slyším, je skutečně angličtina.
Tak to musím souhlasit. Je známo, že australská angličtina je od té anglické na hony vzdálena. Jak těžké pro Vás bylo domlouvání
Kvůli angličtině jsem se přihlásila do kurzu, kde je většina mých spolužáků z Asie. Jsou nesmírně milí a kamarádští, ale jejich angličtina je těžko k rozeznání od jejich korejštiny. Trochu rozumím učitelce a když už si myslím, že rozumím o něco víc, jsem z toho hrozně nadšená. Odejdu ze školy a na ulici se opět ptám sama sebe, jestli jsem opravdu v anglicky mluvící zemi, protože nerozumím vůbec nikomu. Ale jsem tu teprve dva měsíce, tak věřím, že se to časem zlomí a třeba i tu Ozzi English pochopím.
Jaké pocity máte z Australanů? Zúčastnila jste se jejich barbeque, zašla na jejich fotbal nebo kriket, zkusila jejich vegemate (australská pomazánka vyrobená z droždí)?
Z Australanů mám pocit výborný, rozhodně lepší než z vegemate. Australani mi tvrdili, že tato lahůdka je otázka zvyku. Je pravda, že u mě to zvykání nebylo několik let, ale pouze týden a vzdala jsem to. Bohužel tedy pro mě vegemate ne. Co se týče ostatních věcí u Australanů – myslím si, že každá země má svůj koloryt a jenom proto, že já nechápu pravidla kriketu, neznamená, že je na něm něco špatného.V každé zemi se snažím přizpůsobit a nikde nevnucovat svoje názory. Chovám se jako host.
Doporučíte našim čtenářům místa, která zcela určitě nesmí minout, navštíví-li tuto zemi?
Nejde jen o to, jak se člověk dívá, ale také jak cítí. Když jsem tu byla poprvé, věděla jsem, že jsou dvě místa, která nechci minout – Dvanáct Apoštolů a Uluru. Když se člověk na něco těší, tak má i strach, aby nebyl zklamaný. Obě dvě místa mě nezklamala a Uluru mě naprosto uchvátilo. A je to stejné jako s tím zamilováním, opět nevím proč. To místo má zvláštní náboj a sílu a když je člověk citlivější, tak to určitě zaznamená. Odjede bohatší nejen o pohled na Uluru, na její mohutnost a na to, jak mění barvy, ale i o vnitřní pocit a vnitřní prožitek.
Doporučuji tedy rozhodně tato dvě místa.
Líbí se mi tropy, byla jsem v národním parku Kakadu, kde vše bylo naprosto jedinečné. Můj bratr je od mládí zatížený na plazy, takže my jsme hady přímo vyhledávaly, abychom je mohli pozorovat, fotit a natáčet na kameru. To samé s krokodýly. Proto doporučuji i všechna místa, kde se setkáte se zvířaty, protože bohatství Austrálie je v její přírodě.
Co je Vaším snem zde ještě vidět?
Tropy v Queenslandu a pobřeží Západní Austrálie. To proto, že podle tvrzení mého bratra, který zde cestoval rok, je to nejkrásnější pobřeží právě tím, že je tam málo lidí, žádní turisté a nádherná místa.
Na Tasmánii bych se také ráda podívala, ale to musím počkat, až bude tepleji. Na mrznutí mi zatím stačí Melbourne.
Chodíte do Národního domu v North Melbourne a jste v úzkém spojení s českou krajanskou komunitou. Měla byste tedy závěrem pro nás a naše čtenáře nějaký vzkaz?
Někteří Češi trpí tím, že nejsou v Čechách a říkají, že každý emigrant se tak nějak rozpůlí, půlka ho zůstane ve vlasti a půlku si přiveze s sebou do nového domova. Bohužel, v současných Čechách není to, co si možná pamatujete. Za sebe mohu krajanům říci, že jim Austrálii závidím. Je to krásná a volná země, a tak snad jen: mějte Austrálii rádi, dala vám domov.
Za rozhovor, který je uveřejněn také na stránce Českého Sokola v Melbourne, děkuje Milena Petrová
Více informací o autorce Martě Pelikánové se máte možnost dozvědět na její webové stránce www.petrpetra.net
SOUTĚŽ O 3 KNIHY
Marty Pelikánové „Austrálií s úsměvem“
SOUTĚŽ JIŽ SKONČILA
a zde jsou tři výherci, na jejichž adresu poputuje kniha Austrálií s úsměvem
Milan R. z Kroměříže
Dana P.
Lenka V. z Liberce
Cestopis „Austrálií s úsměvem“ je odpočinkové čtení plné osobitého humoru o cestovatelském štěstí i smůle, o problémech
a rozhodování, doplněné spoustou informací o lidech, zvířatech i rostlinách exotického kontinentu podané čtivě a přitom fundovaně. Díky preciznímu faktografickému zpracování (více než 200 stran textu je doplněno čtyřmi desítkami barevných fotografií, přehlednými mapkami a kolekcí citlivě převzatých ilustrací z knihy Brehmův život zvířat) je knížka jako stvořená do cestovatelského batohu. Současně se však svou vkusnou grafickou úpravou bude vyjímat i jako reprezentační publikace v nablýskané knihovně.
Zasoutěžte si o jeden ze tří výtisků knihy Austrálií s úsměvem a začtěte se do poutavého čtení o vzdáleném kontinentě. K tomu, abyste byli ve slosování, stačí zodpovědět tři otázky:
1. Který ze zájezdů mířících do Austrálie, byste si z této nabídky vybrali Vy?
2. Proč?
3. Pokud byste cestovali do Austrálie na jazykový pobyt, kterou ze škol byste zvolili pro své studium? Vybírat můžete z této nabídky.
Své odpovědi posílejte na adresu soutez@garida.cz do 16.8.2007.
Marta Pelikánová: Austrálie je bumerang naší duše
Když jsem se dozvěděla, že k nám do Melbourne opět zavítala autorka knihy „Austrálií s úsměvem“, nedalo mi to a poprosila jsem o rozhovor. Na oplátku jsem nabídla, že ji vezmu k moři, odkud je krásný výhled na město. Musí to vyjít, vždyť hlásili, že bude slunečno, libovala jsem si v duchu.Den začal i skončil mlhou. Přesto jsem se dobře bavila a v odpovědích mě hřálo sluníčko...
O Vašem cestování po Austrálii jste si vedla deník, který byl nakonec vydán – společně s fotografiemi a básněmi – knižně. Přiblížíte našim čtenářům, o kterých místech si v něm mohou počíst?
Svoji první cestu po Austrálii jsem jela společně s mým bratrem a jeho ženou. Vyrazili jsme z Melbourne, přes Dvanáct Apoštolů a dorazili jsme na celosvětový Potlach, který se konal ve Sněžných horách. Poté jsme jeli do Port Augusty a středem Austrálie přes Uluru do Darwinu, kde moje cesta končila.
Deník jsem si vedla a vedu na všech cestách proto, abych zachytila své zážitky, situace a prožitky, které jsou na cestách to nejdůležitější a které bych bez zapsání určitě ihned zapomněla.
Podle Vaší knihy lze soudit, že vzpomínky na Austrálii jsou vesměs pozitivní. Vypovídá o tom i fakt, že jste se do této země opět vrátila. Co Vás na ní uchvátilo nejvíce?
Nejvíce se mi na Austrálii líbí životní styl. Samozřejmě také příroda a zvířata, která jsou pro nás exotická, ale exotiku najdete i v jiných zemích. S pohodovým životním stylem, kterým žijí Australané, jsem se nesetkala nikde jinde. A přiznám se, že když sem spadnete z uspěchané, nervózní a hektické Evropy, tak vám to tady připadá jako relaxace. Můj strejda, který tu žije od padesátých let, tomu říká lenost. Ale já si myslím, že je to pohodovost. Líbí se mi, jak Australané mají čas jeden na druhého, že si najdou chvíli na společné popovídání a zajímají se o lidi okolo sebe. A s úsměvem. To v Evropě i v Čechách v mezilidských vztazích mizí.
Vypozorovala jste i nějaká negativa?
Musím se přiznat, že ne. Je to ale dáno tím, že tady nechodím do práce a nežiji všední život, jsem zde jako turista. Určitě nějaká negativa budou, ale já jsem se s nimi nesetkala. Můj strejda Austrálii moc v lásce nemá, a proto se mě stále snaží přesvědčit o jejích špatných stránkách. Je to ale jeho pohled. Já jsem optimista a hledám vždy to dobré, co lze nalézt v zemi i v lidech.
Pozorovala jsem lidi, mluvila s mnoha imigranty a hodně se dozvěděla. Udělala jsem si vlastní závěr: Austrálie je velmi rozmanitá a lze tu objevit vše. Tím pádem v ní každý najde to, co má uvnitř sama sebe. Záleží na tom, co hledá, po čem touží, jak je náročný, kterak se dívá na svět a kolik vlastní tolerance. Pesimista bude vidět požáry střídané se záplavami, optimista uvítá poklid, tramp pro sebe konečně najde volnost a prostor, cestovatel krásnou přírodu a dálky, věčný bručoun okamžitě objeví problémy s nedostatkem vody, nenáročný človíček bude vděčný za skromné bydlení na farmě v buši atd.
Austrálie je bumerang naší duše.
Dokázala byste si představit v Austrálii zakotvit a mít zde svůj druhý domov?
Projela jsem pět kontinentů a mnoho zemí, ale musím přiznat, že v lásce mám stále Českou republiku jako svůj domov. Ovšem hned vedle ní se mi do srdce zaryla Austrálie. Je to asi stejné, jako když se do někoho zamilujete a nedokážete vysvětlit proč a proč zrovna tenhleten... stejně tak já nedokážu zdůvodnit, kvůli čemu mám Austrálii ráda, kromě již zmíněného životného stylu. Asi bych si dokázala představit tady žít ve společnosti Australanů a australské přírody. Jen ta angličtina.
Ve které části byste se ev. usadila?
Viděla jsem jen část tohoto velkého kontinentu. Pokud bych si mohla vybrat, tak někde tam, kde je teplo a nestřídá se čtvero ročních období během 24 hodin jako v Melbourne. Město se mi líbí, ale místní počasí je velmi náladové.
Rozhovor vedeme v Melbourne, kam jste přijela již podruhé. O čem je především Vaše druhá návštěva Austrálie?
Ráda bych viděla místa, která jsem nestihla navštívit během své první cesty, protože trvala jen měsíc. Také jsem chtěla vidět strejdu, kterému je už 90 let, a proto moje cesta směřovala především za ním. Ráda bych se přesvědčila i o tom, že se v Austrálii mluví anglicky. Protože stále nemohu uvěřit tomu, že to, co tu slyším, je skutečně angličtina.
Tak to musím souhlasit. Je známo, že australská angličtina je od té anglické na hony vzdálena. Jak těžké pro Vás bylo domlouvání
Kvůli angličtině jsem se přihlásila do kurzu, kde je většina mých spolužáků z Asie. Jsou nesmírně milí a kamarádští, ale jejich angličtina je těžko k rozeznání od jejich korejštiny. Trochu rozumím učitelce a když už si myslím, že rozumím o něco víc, jsem z toho hrozně nadšená. Odejdu ze školy a na ulici se opět ptám sama sebe, jestli jsem opravdu v anglicky mluvící zemi, protože nerozumím vůbec nikomu. Ale jsem tu teprve dva měsíce, tak věřím, že se to časem zlomí a třeba i tu Ozzi English pochopím.
Jaké pocity máte z Australanů? Zúčastnila jste se jejich barbeque, zašla na jejich fotbal nebo kriket, zkusila jejich vegemate (australská pomazánka vyrobená z droždí)?
Z Australanů mám pocit výborný, rozhodně lepší než z vegemate. Australani mi tvrdili, že tato lahůdka je otázka zvyku. Je pravda, že u mě to zvykání nebylo několik let, ale pouze týden a vzdala jsem to. Bohužel tedy pro mě vegemate ne. Co se týče ostatních věcí u Australanů – myslím si, že každá země má svůj koloryt a jenom proto, že já nechápu pravidla kriketu, neznamená, že je na něm něco špatného.V každé zemi se snažím přizpůsobit a nikde nevnucovat svoje názory. Chovám se jako host.
Doporučíte našim čtenářům místa, která zcela určitě nesmí minout, navštíví-li tuto zemi?
Nejde jen o to, jak se člověk dívá, ale také jak cítí. Když jsem tu byla poprvé, věděla jsem, že jsou dvě místa, která nechci minout – Dvanáct Apoštolů a Uluru. Když se člověk na něco těší, tak má i strach, aby nebyl zklamaný. Obě dvě místa mě nezklamala a Uluru mě naprosto uchvátilo. A je to stejné jako s tím zamilováním, opět nevím proč. To místo má zvláštní náboj a sílu a když je člověk citlivější, tak to určitě zaznamená. Odjede bohatší nejen o pohled na Uluru, na její mohutnost a na to, jak mění barvy, ale i o vnitřní pocit a vnitřní prožitek.
Doporučuji tedy rozhodně tato dvě místa.
Líbí se mi tropy, byla jsem v národním parku Kakadu, kde vše bylo naprosto jedinečné. Můj bratr je od mládí zatížený na plazy, takže my jsme hady přímo vyhledávaly, abychom je mohli pozorovat, fotit a natáčet na kameru. To samé s krokodýly. Proto doporučuji i všechna místa, kde se setkáte se zvířaty, protože bohatství Austrálie je v její přírodě.
Co je Vaším snem zde ještě vidět?
Tropy v Queenslandu a pobřeží Západní Austrálie. To proto, že podle tvrzení mého bratra, který zde cestoval rok, je to nejkrásnější pobřeží právě tím, že je tam málo lidí, žádní turisté a nádherná místa.
Na Tasmánii bych se také ráda podívala, ale to musím počkat, až bude tepleji. Na mrznutí mi zatím stačí Melbourne.
Chodíte do Národního domu v North Melbourne a jste v úzkém spojení s českou krajanskou komunitou. Měla byste tedy závěrem pro nás a naše čtenáře nějaký vzkaz?
Někteří Češi trpí tím, že nejsou v Čechách a říkají, že každý emigrant se tak nějak rozpůlí, půlka ho zůstane ve vlasti a půlku si přiveze s sebou do nového domova. Bohužel, v současných Čechách není to, co si možná pamatujete. Za sebe mohu krajanům říci, že jim Austrálii závidím. Je to krásná a volná země, a tak snad jen: mějte Austrálii rádi, dala vám domov.
Za rozhovor, který je uveřejněn také na stránce Českého Sokola v Melbourne, děkuje Milena Petrová
Více informací o autorce Martě Pelikánové se máte možnost dozvědět na její webové stránce www.petrpetra.net
Marty Pelikánové „Austrálií s úsměvem“
a zde jsou tři výherci, na jejichž adresu poputuje kniha Austrálií s úsměvem
Milan R. z Kroměříže
Dana P.
Lenka V. z Liberce
Cestopis „Austrálií s úsměvem“ je odpočinkové čtení plné osobitého humoru o cestovatelském štěstí i smůle, o problémech
a rozhodování, doplněné spoustou informací o lidech, zvířatech i rostlinách exotického kontinentu podané čtivě a přitom fundovaně. Díky preciznímu faktografickému zpracování (více než 200 stran textu je doplněno čtyřmi desítkami barevných fotografií, přehlednými mapkami a kolekcí citlivě převzatých ilustrací z knihy Brehmův život zvířat) je knížka jako stvořená do cestovatelského batohu. Současně se však svou vkusnou grafickou úpravou bude vyjímat i jako reprezentační publikace v nablýskané knihovně.
Zasoutěžte si o jeden ze tří výtisků knihy Austrálií s úsměvem a začtěte se do poutavého čtení o vzdáleném kontinentě. K tomu, abyste byli ve slosování, stačí zodpovědět tři otázky:
1. Který ze zájezdů mířících do Austrálie, byste si z této nabídky vybrali Vy?
2. Proč?
3. Pokud byste cestovali do Austrálie na jazykový pobyt, kterou ze škol byste zvolili pro své studium? Vybírat můžete z této nabídky.
Své odpovědi posílejte na adresu soutez@garida.cz do 16.8.2007.
Autor: Gabriela Pavesková
Skupina Olympic rozjíždí své vlastní rádio! www.radioolympic.eu
Palety
rolety
