7.3.2007
Kam se vydáte v nejbližší době, co plánujete?
V květnu odlétáme do Afriky. Máme v plánu vystoupit na nejvyšší horu pohoří Ruwenzori, které leží na hranici Ugandy a Konga. Vrcholy těchto hor dosud pokrývá ledovec a téměř stále zde prší. Díky tomu je zde i velice zajímavá vegetace. V druhé části expedice se vydáme do pralesa v povodí řeky Ituri za trpasličími kmeny Pygmejů. Stejně jako naše předchozí cesty je i tato inspirována rakouským horolezcem a cestovatelem Heinrichem Harrerem.
Do jaké země se nejraději vracíte a kde všude jste v té zemi byla?
Má oblíbená destinace je Nová Guinea, jedno z posledních míst na světě, kde lze nalézt neporušenou divokou přírodu a původní obyvatele udržující tisícileté tradice. Byla jsem zde celkem čtyřikrát, ale pokaždé navštěvujeme jiná místa. Procházíme stovky kilometrů pěšky pralesem i přes vysoké hory a musíme překonávat nejrůznější nebezpečí vyplývající z tropické přírody. Poznáváme další a další domorodé kmeny. Vždy si dovezu domů bohaté zážitky, bohužel někdy i nějakou tu chorobu.
Jaké máte nejkrásnější zážitky?
Opět se vrátím na Novou Guineu. Každé setkání s domorodými kmeny, které ještě nedávno žily na úrovni doby kamenné, je neopakovatelné. Například s lidmi, kteří si svá obydlí staví vysoko v korunách stromů. Zažila jsem zde s těmito divokými lidmi kmenů Korowai a Kombai dobré i zlé. Společný tanec s místními ženami při úplňku měsíce nebo naopak proti nám natažené tětivy luků hrozivě hlínou pomalovaných bojovníků.
Také ráda vzpomínám na život v indiánské vesnici kmene Jawalapiti na horním toku řeky Xingú v Brazílii. Na jejich hrdost vůči svým kulturním tradicím i jejich zpočátku zdrženlivé a pak postupně přátelské chování k nám.
Jaké je vaše původní povolání a věnujete se mu dodnes?
Vystudovala jsem obor molekulární biologii a genetiku na přírodovědecké fakultě MU v Brně. Pracuji ve stejném oboru, na stejné fakultě jako VŠ učitel.
Na jaké památky s láskou vzpomínáte?
Samozřejmě mě historie zajímá, cesty však neplánuji podle historických památek. Většinou jsou plné turistů. Na krásný zážitek však vzpomínám z cesty po Íránu. U iráckých hranic nedaleko města Ahváz se nachází zachovalý zikkurat Čoga Zambil, Je to nejstarší památka v zemi vůbec. Datuje se někdy kolem roku 1500 př.n.l. a jedná se o kulturu Elamité. Přijeli jsme sem jako jediní turisté a vzbudili takovou pozornost archeologů, že nám nezištně věnovali čas a důkladně nás celým místem provedli.
Koho zajímavého jste na svých cestách potkala?
Asi nejvíce si cením osobního setkání s profesorem Harrerem, světově proslulým cestovatel a spisovatelem. Jeho kniha 7 let v Tibetu, byla přeložena do více než šedesáti jazyků. Cesty našeho sdružení hledají už šest roků inspiraci právě v jeho knihách a spolupráce vyústila v setkání s touto osobností, tehdy už 92letým pánem. Úžasné bylo také setkání s náčelníkem Aritanem, velkou postavou indiánské obrody všech tří Amerik. Každé setkání s lidmi, kteří jsou dosud spjati s přírodou a udržují své zvyky je však určitě zajímavé.
Čtenáře také zajímají kulinářské zážitky z cest, co byste doporučila?
Takové larvy brouka Pilouse palmového zapečené v placce ze ságové mouky, to byla pravá pralesní pochoutka. Ochutnala jsem i opičí maso, pečeného Kasuára přilbového, varana, mravence ...., je toho víc.
Určitě máte srdce dobrodruha a bojovnice, co vás odhodlalo stát se cestovatelem?
Já nejsem cestovatelkou. Jen ráda cestuji, je to můj koníček. Proč mám ráda cestování? Už odmalička se u mne začala projevovat touha objevovat svět a zažívat dobrodružství. Ráda sportuji, občasné strádání a fyzická námaha mi nevadí. Založili jsme nekomerční expediční sdružení Horizont, více o naší činnosti najdete na www.horizont.bk.cz .
Poznáváte různé kmeny a národy, jaké zvyky se liší například od těch evropských?
Protože jezdíme převážně do exotických krajin, je spíše těžké hledat podobnosti. Rozdílnost je dost často patrna na první pohled. Například na Nové Guineji je jediným oblečením muže násadka na penis zhotovená z kalabasy a tradice kanibalských rituálů skončila teprve nedávno. Takže dosud se setkáváme s lidmi, co ještě pamatují chuť lidského masa.
Autor: Veronika Coufalová
Další rozhovor s Alenou Žákovskou najdete na
Alena Žákovská: Nejvíce si cením setkání s autorem knihy 7 let v Tibetu
Přátelé jí označují za hyperaktivní. Musí být stále v pohybu a koníčkům s převahou vévodí sport a cestování – a ne ledajaké. Mimo jiné zvládla přejít pralesy na Nové Guinei, což je cesta, kterou lze absolvovat během měsíce až 6 týdnů. Krátce po návratu z expedice na Chan Tengri v pohoří Ťan –Šan onemocněla a na nějakou dobu přestala i chodit. Nyní je znovu připravena na další expedici. O tom ale už více náš rozhovor...Kam se vydáte v nejbližší době, co plánujete?
V květnu odlétáme do Afriky. Máme v plánu vystoupit na nejvyšší horu pohoří Ruwenzori, které leží na hranici Ugandy a Konga. Vrcholy těchto hor dosud pokrývá ledovec a téměř stále zde prší. Díky tomu je zde i velice zajímavá vegetace. V druhé části expedice se vydáme do pralesa v povodí řeky Ituri za trpasličími kmeny Pygmejů. Stejně jako naše předchozí cesty je i tato inspirována rakouským horolezcem a cestovatelem Heinrichem Harrerem.
Do jaké země se nejraději vracíte a kde všude jste v té zemi byla?
Má oblíbená destinace je Nová Guinea, jedno z posledních míst na světě, kde lze nalézt neporušenou divokou přírodu a původní obyvatele udržující tisícileté tradice. Byla jsem zde celkem čtyřikrát, ale pokaždé navštěvujeme jiná místa. Procházíme stovky kilometrů pěšky pralesem i přes vysoké hory a musíme překonávat nejrůznější nebezpečí vyplývající z tropické přírody. Poznáváme další a další domorodé kmeny. Vždy si dovezu domů bohaté zážitky, bohužel někdy i nějakou tu chorobu.
Jaké máte nejkrásnější zážitky?
Opět se vrátím na Novou Guineu. Každé setkání s domorodými kmeny, které ještě nedávno žily na úrovni doby kamenné, je neopakovatelné. Například s lidmi, kteří si svá obydlí staví vysoko v korunách stromů. Zažila jsem zde s těmito divokými lidmi kmenů Korowai a Kombai dobré i zlé. Společný tanec s místními ženami při úplňku měsíce nebo naopak proti nám natažené tětivy luků hrozivě hlínou pomalovaných bojovníků.
Také ráda vzpomínám na život v indiánské vesnici kmene Jawalapiti na horním toku řeky Xingú v Brazílii. Na jejich hrdost vůči svým kulturním tradicím i jejich zpočátku zdrženlivé a pak postupně přátelské chování k nám.
Jaké je vaše původní povolání a věnujete se mu dodnes?
Vystudovala jsem obor molekulární biologii a genetiku na přírodovědecké fakultě MU v Brně. Pracuji ve stejném oboru, na stejné fakultě jako VŠ učitel.
Na jaké památky s láskou vzpomínáte?
Samozřejmě mě historie zajímá, cesty však neplánuji podle historických památek. Většinou jsou plné turistů. Na krásný zážitek však vzpomínám z cesty po Íránu. U iráckých hranic nedaleko města Ahváz se nachází zachovalý zikkurat Čoga Zambil, Je to nejstarší památka v zemi vůbec. Datuje se někdy kolem roku 1500 př.n.l. a jedná se o kulturu Elamité. Přijeli jsme sem jako jediní turisté a vzbudili takovou pozornost archeologů, že nám nezištně věnovali čas a důkladně nás celým místem provedli.
Koho zajímavého jste na svých cestách potkala?
Asi nejvíce si cením osobního setkání s profesorem Harrerem, světově proslulým cestovatel a spisovatelem. Jeho kniha 7 let v Tibetu, byla přeložena do více než šedesáti jazyků. Cesty našeho sdružení hledají už šest roků inspiraci právě v jeho knihách a spolupráce vyústila v setkání s touto osobností, tehdy už 92letým pánem. Úžasné bylo také setkání s náčelníkem Aritanem, velkou postavou indiánské obrody všech tří Amerik. Každé setkání s lidmi, kteří jsou dosud spjati s přírodou a udržují své zvyky je však určitě zajímavé.
Čtenáře také zajímají kulinářské zážitky z cest, co byste doporučila?
Takové larvy brouka Pilouse palmového zapečené v placce ze ságové mouky, to byla pravá pralesní pochoutka. Ochutnala jsem i opičí maso, pečeného Kasuára přilbového, varana, mravence ...., je toho víc.
Určitě máte srdce dobrodruha a bojovnice, co vás odhodlalo stát se cestovatelem?
Já nejsem cestovatelkou. Jen ráda cestuji, je to můj koníček. Proč mám ráda cestování? Už odmalička se u mne začala projevovat touha objevovat svět a zažívat dobrodružství. Ráda sportuji, občasné strádání a fyzická námaha mi nevadí. Založili jsme nekomerční expediční sdružení Horizont, více o naší činnosti najdete na www.horizont.bk.cz .
Poznáváte různé kmeny a národy, jaké zvyky se liší například od těch evropských?
Protože jezdíme převážně do exotických krajin, je spíše těžké hledat podobnosti. Rozdílnost je dost často patrna na první pohled. Například na Nové Guineji je jediným oblečením muže násadka na penis zhotovená z kalabasy a tradice kanibalských rituálů skončila teprve nedávno. Takže dosud se setkáváme s lidmi, co ještě pamatují chuť lidského masa.
Autor: Veronika Coufalová
Další rozhovor s Alenou Žákovskou najdete na
Autor: Gabriela Pavesková
Skupina Olympic rozjíždí své vlastní rádio! www.radioolympic.eu
Palety
rolety
